od Eva 2 » ned led 09, 2011 7:13 pm
Z pohledu profesionálů, účastníků vrcholových soutěží, chovatelů jsem jen nadšenec. Mám svou první fenu, se kterou jsem složila kdy jakou zkoušku. Nemám ten pocit, ani potřebu hodnotit její úspěch a cenu dle jejich počtu, případně dle odložené trofeje na polici, beru to jako ev. bonus navíc. Jsou stejně jen zdrojem nostalgických vzpomínek. Jsou závislé na mnoha okolnostech, které nejsme schopni při nejlepší vůli ovlivnit. Na závodnickém štěstí, zdraví našich psů, nás samotných. Pro mě je kynologie důležitá úplně z jiného pohledu, jako prostředek relaxace, sebekontroly, možnosti poznat další fajn lidi a kamarády a především jedinečného vztahu psa a člověka …… Jako kynologický amatér, nic netušící cokoli o motivaci přes balonek, vedení stopovací šňůry, nemluvě o vlivu směru větru a pokládání pamlsků na stopě aj., jsem byla před 3 roky vděčná za cokoli, když mi byl někdo ochoten poradit a pomoci, případně ukázat jak co dělat. V našem případě to byla krom jiných i Jarka, která se v té době účastnila MČR v ZVV3. Jak výše zmíněno, dostala jsem se se svou fenkou po vystřídání různých výcvikových metod a rad svou vinou do slepého bodu. Řízením osudu jsem se před 1,5 rokem dostala pod Luďkovo vedení. Výsledky, kterých dokázal s mojí fenou /a myslím si, že měl dost práce, aby moje chyby z předchozího nácviku předělal a některé stále předělává/, hovoří samy za sebe a nejen v počtu složených zk, ve změně pohledu na kynologii a aj. obecně. Pro mě jako laika, který mu práci rozhodně neulehčuje, je vše nesmírně pohodlné a jednoduché. ,,Jen“ je mi řečeno, co mám dělat a ještě to dělám blbě a výsledky? V loňské sezoně přicházely, se samozřejmostí, až si jich člověk pomalu nevážil. V našem případě sen, který se někomu nepovede třeba za celý kynologický život, se splnil. Vztah psovoda a psa se neuvěřitelně změnil. Čeho si mimo jiné nesmírně vážím je, že nám naprostým začátečníkům věnuje svou energii a čas, stejně jako zkušeným kynologům. Je ochoten ukázat, poradit, vymyslet a připravit nás ke zkouškám, soutěžím a ještě nás u toho všechny dokáže pobavit. Je jen na nás, zda se podle předaných rad budeme řídit. Kolik jiných reprezentantů soutěžících na MČR, MS FCI je schopných nebo alespoň ochotných něčeho podobného? Nevím, neumím říct. I přes všechny poměry na našem cvičáku, které bohužel z nepochopitelných důvodů nyní panují, pořád doufám, že nám všem jde o stejnou věc. Však asi těžko se situace uklidní, pokud se nezměníme nebo se o to alespoň nepokusíme. Všichni tvrdě pracujeme na sobě, svých psech. Snad pořád dál se všichni v dešti, větru plahočíme za kladením stop, aby naší největší odměnou bylo její přesné vypracování. Všichni máme radost z povedené poslušnosti, ze spokojeného a šťastného výrazu našeho psa. Všichni máme radost z úspěchu druhých. To s kým a jak kdo trénujeme je naše vlastní svobodná volba a neměla by být zdrojem malicherných nesvárů. Proč si dál ubližovat? Proč naši zájmovou činnost komplikovat? Vždyť to odnesou jen nevinní. Třeba další začínající kynologové, nadšenci, naši kamarádi, kterým bych moc přála, aby měli na začátku své kynologické dráhy stejnou kliku jako já.
Eva 2