Díl dvanáctý - úvod do cviků sedni – lehni – vstaň – stůj


     Polohy sedni, lehni a vstaň jsou nejvděčnějším tématem příruček k výcviku psů. Každému je tedy nad slunce jasné, že pro polohu vsedě platí povel „sedni“ spolu s působením vodítka vertikálně a zatlačením na zadek psa. Pro polohu lehni zatlačení levou rukou na kohoutek a vodítko v pravé jde kupředu dolů a pro povel vstaň mírné působení vodítkem v pravačce kupředu, zatímco levá psa přizvedne v oblasti slabin. Povely jsou „sedni“, „lehni“ a „vstaň“, kde je doporučováno ono á mírně protáhnout. Tento návod ve své podstatě nelže a je tedy radno se ho když ne držet, tak tedy alespoň přidržovat.

Polohy je možné začít učit již malé štěně.

    A nemusíte po něm chtít dodržování základní pozice vedle psovoda. Je lepší nespojovat několik věcí dohromady, i když to pochopitelně jde. Po malém štěněti nepožadujte setrvávání v poloze po dobu delší než několik okamžiků. Kolik těch okamžiků bude, je individuální. Bohatě však stačí jen jeden. Důležité je dbát již od začátku na správné zaujetí té které polohy. To znamená, že ve stoje pes nepopochází, vleže je ve sfingové poloze a vsedě jsou jeho pánevní končetiny souměrné. Nenechte psa se vyvalovat, krom těch několika úplně prvních pokusů kdy se jej snažíte po povelu do dané polohy dostat. Dělejte to bez násilí, opravdu jen mírnými tahy, tlaky, přizvednutími, tedy tak, aby se pejsek těšil na odměnu. Používejte spíše pamlsky, a to i když je váš pes třeba vášnivým aportérem a daleko více touží po míčku. K tomu se časem dostanete, ale zde na začátku by to rozostřilo psovu pozornost na vykonání cviku.

Povelovou techniku se snažte psovi usnadnit.

    Používám povel „sed“ místo sedni – je to krátký povel se sykavkou a „táň“ namísto „vstáň“, kdy tu sykavku prostě nevyslovím. Protože tu mluvím o přípravě psa na IPO, je třeba se zmínit především o použití povelu „tůj“ který používám namísto „stůj“, jednak také pro absenci sykavky, ale hlavně pro použití tohoto povelu již pro umisťování do polohy při procvičování změn poloh, tak jak je to na NZŘ. Pokud se chcete zúčastnit soutěží dle národního i mezinárodního ZŘ, rozhodčí to nepřehlédne, ale pokud bude alespoň trochu soudný a cvik pes vykoná lege artis, nebude vás za toto odchýlení penalizovat. Ulehčíte tak psovi učení jiného povelu pro stejnou polohu. Změny poloh jsou dnes již na málokteré národní zkoušce, většina zemí se uchýlila výhradně ke zkouškám IPO, potažmo VPG. Kupříkladu v ruštině či francouzštině jsou na jejich národních zkouškách při změně poloh dávány totožné povely, jako při odloženích. K povelové technice bych rád ještě dodal, že použití příliš dlouhého á pří „vstaň“ čí ů při „stůj“ je hodnoceno jako setrvání v povelu a budete za to penalizováni, což je zbytečné. Snažte se tedy již od začátku vyslovovat povely tak, jak budete činit při výkonu. Důrazně, zřetelně, avšak bez jakékoli přítomnosti vaší, kupříkladu, momentální zloby či nervozity, i když vám voda poteče vzteky ze zubů. Pokud se pes nechce uráčit pohnout, není na místě povel prodlužovat, nýbrž psu okamžitě pomoci podnětem.
    Polohy psa se mohou měnit libovolně – to je pro ty, jež si myslí, že po vstaň musí přijít sedni, protože do polohy lehni je to moc daleko.

POLOHA SEDNI

    Tato poloha je pro učení nejjednodušší na místě vedle psovoda, nejtěžší pak za pohybu. Pro rychlé zaujetí polohy u staršího psa mohu vřele doporučit mírně násilný podnět, ale to až později. Stejně jako u všech povelů par force musí mít pes jasno, co po něm chcete a jak má onen požadovaný cvik vypadat. K použití násilí, pokud je příprava provedena bezchybně, poté vůbec nemusí dojít.
    Jakmile pes pochopí, že poloha sedni po vašem povelu není trest, ale pohyb odměněný pamlskem, pokuste se ono posazení psa levou rukou provádět co nejrychleji. Musí to být velmi rychlý, avšak pochopitelně i citlivý švih, který psa umístí do polohy vsedě, aniž by si uvědomil, jakže se to vlastně seběhlo. Učiňte tak i v budoucnu, když si budete víceméně jisti, že váš pes polohu zaujme, raději, než nějaké vyčkávání, zda cvik provede či ne. Než trhnutí vodítkem vzhůru, pravá ruka by spíše měla svírat pamlsek a pohybem od jeho nosu by psa měla donutit pamlsek následovat a de facto jej posadit. Toto využívejte zejména při posazování z lehu. Věřte mi, že pes daleko ochotněji než onen podmíněný reflex vzniknuvší trhnutím vodítkem (tak, jak je donekonečna opisováno v knihách o výcviku) bude následovat možnost příjemné odměny. Ruku v brzké budoucnosti nahraďte ústy, ze kterých budete psovi pamlsek plivat, a poté míčkem padajícím nejlépe z vesty či podpaží.

POLOHA LEHNI

    Byť je zde použití násilí nejsnažší a dlouhodobé odložení cvičím raději jako útlumový povel, snažte se alespoň u mladého psa násilí vyhnout. U štěněte násilí v úvahu nepřipadá vůbec. Existuje však jedna výjimka. U malého procenta, spíše promile, psů jsem se při snaze psa položit setkal s až hysterickou reakcí, provázenou aktivním odporem, nemyslím tím agresivní reakci, ale vzpínání se, drápání, pokus o útěk z dosahu psovoda, to vše někdy provázené vřískotem. Pamatujte si, že nikdy nesmíte začít nic, co nemůžete dokončit. Pokud jste už psovi pomocí pamlsků v rámci nějaké vaší společné komunikace, jako je např. hra, mazlení etc, Ukázali, co po něm chcete a on byl schopen polohu zaujmout, můžete klidně přitvrdit. Myslím tím právě v případě odporu. Pes je pes. Vy jste jeho vůdce. Z toho je nad slunce jasno, kdo velí komu. Pokud už onen povel vyslovíte (a to platí pro naprosto všechny povely a situace), musíte dosáhnout toho, co požadujete. To znamená, že psa do té polohy nějak alespoň na okamžik dostanete. Poloha musí být však vždy ukončena, a to odměnou a polohou jinou, či odměnou a uvolněním psa. Pokud by se snad stalo, že se pes po vás ožene, v cuku letu mu musí přistát taková facka, že na ni nezapomene. S psími psychology se roztrhl pytel a mohu vám potvrdit, že jsem za tři dekády své praxe domluvou proti agresivitě neuspěl. Pes musí pochopit, že poslouchat se prostě musí, i když se mu snažíme cestu dláždit samými pozitivními zážitky. Takže nepolevujte a hlavně se cvikům, které pes činí nerad, nevyhýbejte, ale naopak se je snažte opakovat co nejčastěji.
    Podnět umisťující psa do polohy musí být, stejně jako u sedni, velmi rychlý švih paží dolů. Tlak působí v oblasti kohoutku. Druhá ruka může zároveň psa odměnit, později ale jen tehdy, je-li pes opravdu ve sfingové poloze.Pokud ne, spravte jej s povelem „lehni“, tedy žádné „sprav se“ či „neválej se“ ! To rozhodně nepoužívejte.

POLOHA VSTAŇ – STŮJ

    S povelem „vstaň“ psa mírně podeberte pod bříškem v oblasti slabin, a to otevřenou dlaní. Ať vás ani nenapadne psa za řasu na břiše tahat. Tento povel musí být po dlouhou dobu (ne-li na věky) nenásilný. Jak jsem již napsal, používám povel „stůj“, respektive „tůj“. Po čase, při nácviku odložení za pohybu, ono „tůj“ měním na „tuj“. Toto zkrácení je lepší pro zaseknutí psa v oné poloze při odložení za poklusu na třetím stupni. Čas od začátku po konec vyslovení povelu je třeba minimalizovat. Proto povel už na začátku vyslovujte normálně, ne jako na nějaké pěvecké soutěži.
    Setrvání v poloze stůj je pro psa obtížné, a proto se snaží si sednout anebo popojít. Sedu zabráníte tím, že polohu sedni po poloze stůj omezíte na minimum, budete po sedni následně psa pokládat, anebo se s ním z polohy stůj pár kroků rozejdete. Popocházení zastavte jednak odměňováním levou rukou, a pokud se pes dere vpřed, lehce jej uchopte pod bříškem levačkou, pravačkou mezi hrudními končetinami a s mírným nadzvednutím ho spolu s opakováním povelu umístěte na původní místo.

    Toto je tedy úvod pro umisťování psa do poloh, respektive pro odložení dlouhodobé a za pohybu. S odloženími začněte, až když pes bude umět polohy zaujímat na místě.

    U nohy dbejte vždy přísného dodržení pozice – psova lopatka musí být na úrovni vašeho kolena a jeho pomyslná předozadní osa musí být paralelní s vaší. V nácviku je jedno, v které ruce držíte vodítko, snažte se však odměňovat spíše levou a co nejrychleji přejděte na plivání pamlsků. Kdo neví jak na to, nechť si otevře na mých stránkách videa obsahující způsob, jak to provést. Dobu setrvávání v jednotlivých pozicích postupně prodlužujte.

    NZŘ obsahuje i posunkové povely. Nepoužívejte je. Je to krok zpět. Mám vždy pocit, že mne vezme čert, když vidím plácání do stehna. Něco jiného je pochopitelně příprava na ZVV3. Tam se bez posunků neobejdete, ale ještě jednou – používejte jen onu formu povelů (ať zvukových či posuňkových), kterou použijete při výkonu. Nic navíc. A to se nezmiňuji o různém mlaskání, trhání rameny etc. Pár takových chyb může změnit celkový dojem třeba i vynikající poslušnosti na zoufalé poposkakování po cvičišti.

                                                                                                                                                 Luděk Šilhavý




FOTOGRAFIE
zde


INSTRUKTÁŽNÍ VIDEO
v přípravě














 © International dog school K9 :: Design: Lucie Skopalová :: Webmaster: Karolína Kočová