Díl dvacátý - Rozvržení tréninku a tréninkový deník


Vyhněte se přetrénování svého psa
    Správné vyvážení tréninku je pro psa nesmírně důležité. Myslím tím opravdový trénink, který má hlavu a patu a někam směřuje, a ne mašírování v řadě „vpravovbokvlevovbokčelemvzad“ pod vedením někoho, kdo to dotáhl v naší bývalé lidové armádě kupříkladu na svobodníka.
    Asi nejhorší co může být, je přijet v lepším případě dvakrát, v horším jednou týdně na cvičák a tam psovi naložit celou sestavu zkoušky, ty cviky, které nebudou provedeny dle představy psovoda, ještě tak pět až sedmkrát zopakovat a po krátké pauze si zakousat, ať si pes zvykne, opět podle celé sestavy zkoušky, a navrch nandat ještě tak jeden, dva kontroláky navíc. Tento způsob pochopitelně také funguje. Pes se časem naučí spořit síly, a tak nikdy nevydá víc než tak maximálně sedmdesát procent ze svých možností a ke všemu se na výcvik těší asi jako vy na návštěvu dentisty.

Doporučuji si zavést tréninkový deník,
    kam si krátce zapíšete, co jste cvičili a třeba i jak pes pracoval a na co si dát v budoucnu pozor. Zejména u stop, protože každá stopa by měla být alespoň trochu odlišná, protože stereotypem uondaný pes na stopě, která je těžší, do konce sotva dojde, je to pomůcka k nezaplacení. Takový deník je nejlepší prevencí přetrénování, protože budete vědět, kdy a v které disciplíně polevit, či kdy vůbec nepracovat, aby se vaše psisko více těšilo, a kde je naopak možnost psovi trošičku víc naložit.

Trénink musí být vyvážený a jeho sekvence co nejkratší
    Málokdy se stane, že bych cvičil v jednom dni všechny tři disciplíny. Vím, že většina z vás má pramálo času a výcvik, pokud to roční doba nedovolí, nechává spíše jen na víkendy. Věřte mi ale, že lepší jak psa přetrénovat, je netrénovat vůbec. Stačí přeci i denně, jen tak při vycházce, zakomponovat do venčení v parku pár obratů či poloh, a pokud to uděláte každý den, ráno a večer po třech minutách, židé v sobotu a křesťané v neděli pauza, po krátké době uhlídáte ve vycvičenosti výraznou změnu k lepšímu, doprovázenou ke všemu i neutuchající energií a nadšením, protože se práce s vámi, pokud ji budete provádět správně, stane pro psa svátkem. A i takovýto omezený sekvenční trénink může vás a vašeho psa dovést k vrcholu.

Drilu bez motivace se vyhněte obloukem
    A to mnohdy spíše jako nesmyslnému drilování sem a tam, od plotu k brance, aby se to vychodilo. Zrovna nedávno jsem viděl na jednom cvičišti, které občas navštěvuji, jak slečna nutila po stoosmdesátéosmé skočit svou dobrmanku přes překážku, aby se to zažilo. Trvalo to věčnost. My jsme si zatím uvařili v klubovně kafe, a potom ho i vypili a venku se pořád skákalo. Chuděra slečna z toho neměla rozum, je začátečnicí. Pokud vy potkáte někoho takového, kdo vás povede metodikou okoukanou na národních přeborech v Klatovech, v dobách hlubokého míru, co nejrychleji prchněte.


Trénink před soutěží musí být motivační. Nesnažte se odmašírovat celou sestavu. Ukažte psovi skoky a hlavně směr vysílačky a nezapomeňte na případnou dopomoc, ať psa nerozhodíte nějakou jeho nečekanou chybou.

Naučte se vystrnadit ze své mysli nervozitu
    Největším nepřítelem každého závodníka je vlastní nervozita. Určitě to znáte. Najednou je pryč ono uvolnění, se kterým běžně pracujete, a vy cítíte, že váš pohyb je prkenný, že počet kroků na poslušnosti, který jste normálně schopni odříkat, když vás probudí ve dvě ráno, jste zapomněli,takže obrat uděláte raději bez počítání kroků někde tam, kde všichni ostatní, anebo po útěku místo zadního doprovodu se přiřadíte k figurantovi pro doprovod boční. Toto je doprovázeno tělo zrazující peri s taltikou, a tak je na řadě Endiaron či fernet, to dle toho, jakého je kdo naturelu. Někdo, kdo má to štěstí jako já, je exhibicionistou a právě takové situace mu činí potěšení, ale ani takoví nemají vždy vyhráno. Vokamžiku, kdy psovoda pohltí tréma, začne se jinak chovat, změní intonaci hlasu, začne být jinak cítit a jeho pes to pochopitelně pozná. Ten pes, který jde do práce s chutí, to většinou nijak nekvituje, senzitivnější se může zděsit a ti, kteří jsou ne až tak s psovodem spolupracující, zažili třeba špatně použité násilí anebo dokonce povětšinou zbytečné tresty, zjistí, že teď je ten okamžik, kdy si mohou dělat, co chtějí a svého pána vypečou.


Zejména u stop, protože každá stopa by měla být alespoň trochu odlišná, neboť stereotypem uondaný pes na stopě která je těžší, do konce sotva dojde, je trenínkový deník pomůckou k nezaplacení.

    Nejlepší je se uvolnit a prostě to přijmout tak, jak to osud narýsoval. Vím, že se mi to lehko mluví. Poprvé jsem se psem soutěžil před jednatřiceti lety a měl jsem štěstí. Možná proto, že jsem byl malý kluk a bylo mi opravdu úplně jedno, co kdo řekne, anebo, ten problém mají hlavně děvčata, jak budu, probůh, vypadat. Taky jsem ten svůj první závod hned ráno na stopách našel rozhodčímu brejle, které ztratil, když kontroloval kladení stop, takže jsem měl nějaký ten půlbod navíc. Skončil jsem na bedně a tehdy poprvé jsem byl konfrontován s „kdyby“ mých spoluzávodníků. Kdyby si u předmětu lehnul. Kdyby donesl aport rychleji. Kdyby se neutrhnul. Každý máme své kdyby po každé soutěži. Ať skončíme jakkoli, víme, že „kdyby“, bylo by to lepší.
    Vyplývá to právě z faktu, že v tréninku pes šlape a na soutěži se sesype. Pro nápravu existuje cesta.

Čiňte trénink alespoň občas co nejpodobnější soutěži
    Klidně i na vlastním place si čas od času uspořádejte závod. Nezapomeňte na startovní čísla, chlapíka s notesem a hlavně na rodinné příslušníky, či jiné diváky. To totiž stačí k tomu, aby byla hladina vaší nervozity zvýšena natolik, že na ni pes začne reagovat. No a vy budete mít možnost psa opravit. Učiňte tak zpočátku při každé chybičce a ,spíše jak nějakou buzeraci, zakomponujte do práce zvýšení drivu a pozitivní motivaci. Zkušení psí filutové však mají jasno, pokud nejsou při první chybě opraveni, že je s nějakou kontrolou pro tentokrát ámen. Měl jsem opravdu silného samce, který mi kdysi na vylučovačkách v Ostravě totálně selhal. Byť byl připraven, neměl jsem jej dostatečně v pozornosti při chůzi a on při poslušnosti hledal figuranta, místo aby mne bez dechu sledoval,. A trénink byl přitom proveden lege artis, možná že až příliš dobře. Nechal jsem jej tedy při tréninku párkrát zalajdat, až se dostal do toho svého pofigurantovi pokukujícího rauše a v okamžiku, kdy si byl jist, že tentokrát je to zase ok a já na něj nemohu, ukázal jsem mu, kdo koho na place vede. Následující vylučovačky vyhrál.


Naučte se vystrnadit ze své mysli nervozitu – čiňte trénink alespoň občas co nejpodobnější soutěži.

    Tím chci říct, že pokud už máte tento problém, a ať už kdekoli, není od věci, pokud chcete použít korekci, nechat psa před jejím použitím zalajdat bez vaší reakce. Ještě jednou – jen v případě, že se váš pes již stal filutou. Jinak pochopitelně platí: reagujte okamžitě v chybě, anebo, pokud už odstraňujete zlozvyk, nenechte psa chybu učinit a pomozte mu v tom pro něho kritickém cviku.

Zbavte se komentování výkonu svého psa před diváky
    Je to jeden z největších nešvarů a setkávám se s ním dnes a denně. Na cvičáku, a je jedno, zda na vlastním či na cizím, je jeden a více diváků pozorujících výcvik. Cvičící psovod, zahnán vlastní nervozitou do kouta, ztratí kontrolu nad sebou samým a začne komentovat chyby psa. Buď to přímo vysvětluje divákům, čekajícím kupříkladu ve skupině na chůzi, takže jsou opravdu v doslechu, anebo si to brble pod fousy přímo při cvičení. Pes jde z koncentrace, v podstatě je zaplaven signály, které jsou pro něho něčím novým, anebo ještě hůře, naučí se znervóznět právě v okamžiku psovodovi nervozity, protože právem neví, co může čekat. Platí zde jen jediné pravidlo. Držte hubu! Nikoho nezajímá, že to normálně váš pes dělá lépe a že jej zrovna dnes zebe bříško, a proto si lehá pomalu. Nic tím nespravíte, a naopak. Kupříkladu, pokud pes na prvý povel nepustí a vy místo okamžité dopomoci žoviálně pronesete: „Tak dnes ne? Ty jsi ale kopýtko!“, budou si všichni kol vás myslet, že jste opravdu tydýt.


Trénink musí být vyvážený a jeho sekvence co nejkratší.

Trénink před soutěží musí být motivační
    Míním tím oněch pár minut, jež máte k dispozici před soutěží přímo na place. Na závodech je váš čas na trénink většinou přísně limitován. Tam už psa nevycvičíte. Ukažte mu právě na příštím kolbišti, že je to místo jako každé jiné a že právě tady padá míček či pamlsek do mordy častěji jak jinde. Pochopitelně po přesném splnění povelu. Nesnažte se odmašírovat celou sestavu. Ukažte psovi skoky a hlavně směr vysílačky a nezapomeňte na dopomoc, ať jej nerozhodíte jeho nečekanou chybou. Pochopitelně pokud pes v nějakém cviku lajdá, prověřte jej, ale opět s dopomocí. A nestyďte se, pokud jste v týmu třeba nováčkem, říci si o svůj čas. Nejen já v úžasu zírám na trénincích mistrovství světa na týmy, které vtrhnou na plac společně a každý dělá vše, navzájem si překážejí a právě díky kolizím, ať už fyzickým anebo vzniklým díky nervozitě přenosem z psovoda na psa, dochází třeba i k poškození toho, co bylo budováno celou sezonu. Těch pět minut povoleného tréninku je jen vašich. Práce v týmu neznamená, že budete jako lamy následovat třeba již roky zažité nesmysly podporované týmovým lídrem, jenž je na svém postu z důvodu, že nikdo jiný neumí kupříkladu německy, anebo proto, že si vedení klubu myslí, že si to zaslouží.

                                                                                                                                                 Luděk Šilhavý
















 © International dog school K9 :: Design: Lucie Skopalová :: Webmaster: Karolína Kočová