Díl třetí - přivolání

  

Cvik přivolání psa je patrně ten nejdůležitější, který váš pes musí ovládat.

    Nejen že je nutné jej provádět při každé zkoušce z výkonu, která obsahuje poslušnost, ale ani v praktickém životě se bez něj neobejdete. V neposlední řadě je nutný pro ochranu okolí před vaším psem, stejně tak jako pro ochranu vašeho psa před možným zraněním, zaběhnutím atd. Je to to první, co spolu se štěkáním na povel štěně učíme, a také je to cvik, při němž se nejvíce chybuje.

„Pocem“ je lepší
    Pokud se hodláte věnovat sportovní kynologii, vyhněte se používání povelu „ke mně“ a „k noze“ pro přivolání za běžných situací na vycházce. Šetřete si tyto povely - zejména „ke mně“, protože přivolání za pohybu k noze obsahují jen naše národní řády a mnoho sportovních psů je ani nezná – pro případ, kdy váš pes běží pod auto či za srnou, anebo prostě na chvíle, kdy už jste vypotřebovali svůj zásobník možností jak psa odchytit. Záměrně říkám odchytit, protože alespoň zpočátku výcviku je na běžné procházce nejlepší psa, který právě prochází kolem vás, třeba za pomoci piškotu a s povelem „pocem“ nějakým způsobem přimět k přijití jen tak mimochodem a jen tak mimochodem jej upnout na vodítko, protože za chvíli bude silnice, setkání s jiným psem, kterého neznáte atd. Onen zatracovaný povel „pocem“ je nutno pro jeho správné vykonání podpořit taktéž pamlskem a pochvalou. Ale rozhodně není na místě se tím nějak dále zaobírat – nutit např. psa sednout – jde jen o přiblížení do vašeho fyzického dosahu. Pokud už budete muset použít povel „ke mně“, je více než vhodné, vždy umístit psa do předsednutí – tj. těsně před psovoda tak, aby předozadní osa jeho těla přísně navazovala na tu vaši, a přitom vykonat vše pro maximálně příjemný pocit z provedení cviku.

Ranní horor v centru Brna
    Povel „pocem“ tedy používám pro přivolání, po němž bude následovat něco pro psa nepříjemného. Neznamená to však, že jen tehdy. Pokud pes nebude pro tento povel trénován, tj. občas přivolán jen tak, odměněn a puštěn, bude se pochopitelně zdráhat přijít. Největší chybou totiž je, že po přivolání následuje psem pociťovaná represe – nejčastěji upoutání na vodítko, a je pochopitelné, že pes, a zejména štěně (o pubescentovi nemluvě), které se vás snaží co nejvíce přechytračit, se začne vyhýbat uposlechnuti příkazu, po kterém pravidelně následuje něco nemilého.V lepším případě bude předstírat, že neslyší, v tom horším bude následovat útěk. Každý z nás se už jistě setkal s onou situací, kdy pes je v naší blízkosti, ale mimo akční rádius vašich rukou, a v momentě, kdy se posuneme směrem k němu, učiní skok stranou a ještě šibalsky mrkne. Bývá to téměř pravidlem u prvního psa, ale můžete se s tím setkat i u psů majitelů s nemalou zkušeností. Já sám s odporem vzpomínám na svou Sašu, jež v parku v centru Brna, u kterého jsem tehdy bydlel a který byl v nočních hodinách hojně navštěvován milenci, při ranní procházce pravidelně nacházela použitý kondom, který donesla s veselým poskakováním, svírajíc jej předními zoubky a v bezpečné vzdálenosti ode mne, jej rozkousla jak vydra ústřici a s gurmanským mlasknutím vylízla.
    Chybou bylo, že jsem to prostě neustál a nepoužil dlouhé vodítko pro upevnění přivolání – el.obojku jsem byl tehdy odpůrcem a nemohl jsem použít ani českou facku, neb Saša byla a je zvířátko křehounké, které jsem musel jen a jen povzbuzovat. A tak každé ráno jsem ji za pomocí různých lstí odchytil, dovlekl ke kondomu, vyčinil jí a potom ji doma za pomocí sprchy, čistil tlamu. Tento nikdy nekončící příběh mě nakonec donutil přestěhovat se. Mé jednání, i když jistě omluvitelné, bylo výcvikovou chybou - neb jsem jí mohl s pomoci „pár facek“odnaučit toto navždy. Ale také jsem si byl vědom, že pokud chci z ní vypiplat vítěze, raději se tomuto problému vyhnu, než abych jej odstraňoval. Neberte to, prosím, jako můj odpor k „české facce“, (v tomto případě několik pořádných trhnutí stahovacím obojkem) každého psa je však třeba měřit jiným metrem. Pro ty kteří se teď tváří pohoršeně, mám vysvětlení v následujících kapitolách o používání trestu. Jediné, co jsem tehdy mohl pokazit tím, že jsem se nechoval až tak lege artis, byl povel „pocem“, který jsem používal. Použil-li bych povel „ke mně“ a poté by následovala represe, můj budoucí výcvik na cvičišti, by se patrně musel nejdříve zaměřit na odstranění stresu, který by povel „ke mně“ ve psovi vyvolal.

Pozor na tón hlasu!a
    V situacích, kdy vám bude stydno (např. při dobývání srdce slečny), suplujte povel „pocem“ výše zmíněným „k noze“ za pohybu. Pokazíte tím nejméně.
    Povel „pocem“ nemá žádné předepsané vykonání – pes se může třeba i přišourat – je však povinností, jež musí být splněna.
    Na rozdíl od toho je povel „ke mně“ nutno vykonat s maximální rychlostí a přesností. Proto doporučuji rozdělit výcvik na dvě části, které později spojíme dohromady.
    Začínáme-li se štěnětem anebo s již dospělým psem, nemusíme dbát na přesnost od úplného začátku. Pokud byste nutili psa, kterému je něco takového cizí, do pozice „sedni“ před psovodem, mohl by to brát jako potrestání. Prostě zavolejte „ke mně“ a rozutíkejte se pozpátku směrem od psa – maje v ruce nějaký mls. Jakmile zjistíte, že pes tomu rozumí a z povelu se „těší“, spolu s odměnou mu lehce zatlačte na zadeček, jen tak, aby se neřeklo, protože pro psa to musí být skrz na skrz zábavné.
    Povel „ke mně“ musí byt pronesen zvučně, avšak v hlase se nesmí odrážet přísnost, zkuste jej pronést zvesela. A to platí i pro budoucí přivolání psa v případech opravdu kritických. Věřte mi, že pokud bude váš pes pronásledovat kočku pod nákladní automobil a vy se uchýlíte k hysterickému, či strachem podmalovanému výkřiku, bude to pro psa věc neznámá, takže spíše než aby se otočil „na pětníku“ a vrátil se k vám, pes buď vůbec nezareaguje, anebo jej neznámý signál vyděsí. Vaše činnost po vyslovení povelu musí jasně naznačovat, že opravdu dostane pamlsek (zpočátku doporučuji preferovat před hračkou) a že je nesmírně důležité zareagovat hned – proto použijte couvání a v případě ignorování útěk. Nebojte se, že by vás pes nenásledoval. Platí to i pro jakékoli nereagování – i při povelu „pocem“, se rozhodne vydejte směrem od psa. Nikdy jej nehoňte! Po příchodu psa okamžitě odměňte, a pokud je to možné, uvolněte.
    Po nějaké době (pár trénincích) je možné psa v momentě, kdy přijde, posadit před psovoda, a to co nejrychleji, za pomoci couračky (velmi krátké vodítko, nedosahující na zem – doporučuji permanentně používat) nebo vodítka v jedné ruce a zatlačením na zadek druhou. Pamlsek je nejlepší psovi plivnout z úst. Pokud odměňujete rukou, dbejte na to, aby byly pamlsky umístěny centrálně – např. V ledvince - a odměňující ruku střídejte.Vyhnete se tím šikmému předsedání a zírání na jednu z vašich rukou..Následuje okamžitě odměna a uvolnění psa.
    Pokud toto pes zvládl, může přijít ono rozděleni nácviku na dvě části.

Nácvik rychlosti
    Protože na zkouškách IPO je pes před přivoláním odložen za pohybu, a to buď vleže či vestoje, doporučuji pro nácvik použít pomocníka, aby se předešlo předčasnému opouštění dané pozice. Velkou chybou bývá nácvik přivolání zejména z odložení ve stoje, které ještě není plně vštípeno, a pes, lačný po odměně, prostě popojde, což má za následek v budoucnu penalizace od rozhodčího. Pomocník psa drží na vodítku a vy po předání psa můžete odběhnout s voláním např.jména psa a drážděním hračkou a po zaujmutí polohy psa přivolat. Pomocník musí čekat na váš povel „ke mně“ a až potom může psa pustit. Vámi zaujatá poloha však nemůže být polohou základní. Stůjte s rozkročenýma nohama a za zády držte míček za šňůrku, či pešek za poutko, aby vám visel mezi nohama. S hračkou pravolevě nekývejte, aby měl pes dostatečnou možnost správně uchopit, po proběhnutí mezi nohama. Pokud pes nechápe, že má po uchopení míčku pokračovat dál podběhnutím, prostě mu to rukou držící hračku za zády naznačte mírným pohybem zepředu dozadu. Proto doporučuji zpočátku psa vypouštět z bezprostřední blízkosti, aby mu nebyla dána možnost k oběhnutí psovoda.
    Čím více před vypuštěním psa budete činit povyk, se zvuky ne nepodobnými těm, jež vydává figurant na obraně, tím méně se projevujte po psově uvolnění pomocníkem. Zpočátku držte nohy rozkročeny, ale později psa přivolávejte v přísném stoji spatném a rozkročte je postupně, od přibližně poloviny vzdálenosti přibližujícího se psa až po jeho těsnou blízkost – je nutné to však stihnout :-). Psa vždy nechte zvítězit a s kořistí odběhnout – nezapomeňte ji včas pustit, pes musí cítit, že jen při letmém dotyku, možná i těsně před ním, je kořist volná a nic jej nebrzdí pokračovat dál kupředu. Jen tak zvýšíte rychlost na maximum.
    Nezapomeňte na to, že mladý pes anebo začátečník musí být odměňován vždy jen míčkem či peškem z měkkého materiálu. Použijete-li hned tvrdý, může to mít fatální následky na zákusu při obraně – to v případě peška - a tvrdý míček zase může nutit psa uchopit pouze za sňůrku, což je nežádoucí.

         

Nácvik přesnosti
    Psa na vodítku, které je připnuto k obojku centrálně pod mandibulou, po povelu „ke mně“ přitáhněte a odměňte pamlskem vyplivnutým z úst. Pokud odměňujete z ruky (pro jistotu ještě zopakuji), mějte ledvinku s pamlsky přesně ve středu svého těla a odměňující ruku střídejte. Jedna ruka svírá vodítko a druhá vždy po povelu „ke mně“ a po vašem kroku vzad zatlačí na psův zadek bez dodatečného povelu „sedni“. Pokud odměňujete rukou, odměňuje ruka držící vodítko.
    Toto můžete opakovat několikrát, než psa důkladně pochválíte a uvolníte. Jedna ruka opět ovládá vodítko a druhá tlačí na psův zadek. Vždy použijte mírné trhnutí spolu s krokem vzad. Nikdy ne nejdříve krok vzad a až poté povel a podnět. Vykonání cviku – ono poposednutí kupředu - musí být prováděno souběžně s vaším pohybem vzad.
    Pokud odměňujete hračkou, svírejte ji pod bradou. Onen krok vzad zde může být zpočátku proveden jen dvakrát třikrát, aby nebyla ztracena pozornost psa. Poté hračku uvolněte a nechte psa zvítězit.
    Nezapomeňte vždy těsně před podáním odměny zaujmout pořadově správný postoj: jste narovnaní, a pokud možno – vím, že to jde ztuha, s míčkem pod bradou, či ústy plnými keksů – se zvednutou hlavou. Nehleďte psovi do očí. Pokud jej to takto naučíte, nebudete muset právě pohled do očí používat v budoucnu jako jakýsi pomocný povel, což jednak vypadá hrozně, ale hlavně na to rozhodčí odpovídají penalizací. Dokonalý základní postoj, kdy je pes v okamžiku zaujetí, či krátce po něm odměněn, funguje stejně jako např. klikr. Je to signál, který má pes spojený s pamlskem, či hračkou a po určité době je tento signál sám o sobě odměnou.

Kompletní provedení cviku
    Nezapomeňte, že i v budoucnu je důležité, cvičit obě pasáže odděleně, pro větší přesnost a rychlost.
    V okamžiku, kdy budete vědět, že pes přibíhá rychlostí, která je pro vás dostačující (a nezapomeňte: vždycky to může být ještě lepší :-) ), a při nácviku přesnosti zaujímá polohu ochotně a správně, můžete cvik zkompletovat. Zpočátku bez pomocníka, pro zamezeni až příliš vysoké rychlosti. Psa přivolejte z jeho volného pohybu; nepoužívejte přivolání z odložení, pokud pes cvik odložení dokonale neovládá. Zůstaňte stát ve stoji spatném a spolu s povelem „sedni“ vysloveném při přibíhání, s rychlým uchopením za vodítko či couračku, jež ponecháte na obojku, a zatlačením na zadek psa na okamžik setrvejte v druhé základní pozici – pes před psovodem - a ihned psa odměňte a uvolněte.
    Velmi brzy pes zjistí, že spolu s vaším spatným postojem přichází povel „sedni“. Povel „sedni“ budete tak moci přestat vyslovovat. Nebojte se, že by do vás pes donekonečna narážel, vždyť tento cvik zná už z počátku výcviku, kdy jste odměňovali pouze pamlskem. V budoucnu, pro maximálně rychlé provedení cviku, je nutné neukázat psovi, jak bude cvik dokončen – tzn. že například psa přivoláte ve stoji spatném a těsně před přiběhnutím rozkročíte nohy, mezi něž zezadu pověsíte hračku anebo ji mezi ně vhodíte opravdu těsně před přiběhnutím, nebo psa přivoláte s rozkročenýma nohama a během přibíhání zaujmete stoj spatný, čímž se pes naučí - pochopitelně za vaší pomoci (nezapomeňte mu ponechat alespoň couračku) - zaujmout pozici přesně před psovodem i ve vysoké rychlosti.
    Dejte si pozor, ať následovné zařazení k noze neprovádíte bez dostatečné časové prodlevy po přivolání. Raději odměňte, pokud používáte žrádlo, a udělejte krok vzad pro zopakování přesnosti, třeba i vícekrát; a pokud máte hračku pod bradou, taktéž. Vyhnete se tím nežádoucímu provedení následujícího cviku – zařazení k noze - před vaším povelem.

Povel „volno“
     je nezbytnou součástí zásobníku cviků. Část psovodů to pojala po svém a změnila jej na cosi jako vysílání kupředu - to aby na prvním stupni NZŘ pes odběhl na stanovenou vzdálenost, protože jinak by byl cvik přivolání za pohybu k noze anulován. Povětšinou to končilo jakýmsi odšouráním a ohlížením se po psovodovi, zda začne zase křičet.
    Povel „volno“ musí být pronesen s lehkostí, je jak vánek, který se psa letmo dotkne a vyzve jej k rozběhnutí. Všechny své psy jsem to naučil zcela přirozeně. Pokaždé, ale úplně pokaždé, když jsem je odepnul z vodítka, jsem vyslovil tento povel, nestaraje se, co budou dělat: zda poběží pryč, či budou zevlovat okolo mě. To je celé moudro – po pár měsících, možná i týdnech najednou uvidíte, jak se pes celý třese na to ucítit závan tohoto povelu. A potom jej můžete začít používat i v případě, je-li pes na vodítku a vy jej chcete uvolnit z nějaké povinnosti, resp. cviku, jenž vykonával. . V podstatě volno znamená dělej si co chceš a když s citem budete následovat mou výše uvedenou radu jak na to, váš pes poběží vpřed ostošest.

                                                                                                                                                 Luděk Šilhavý


FOTOGRAFIE
naleznete zde


INSTRUKTÁŽNÍ VIDEO
naleznete zde














 © International dog school K9 :: Design: Lucie Skopalová :: Webmaster: Karolína Kočová