Díl šestý - aport

  

Jeden volný aport a dva přes překážku, tvoří 45% celkového ocenění poslušnosti IPO

     Avšak nejen pro to se aportu přikládá tak velká důležitost. Například přezkoušení psů vykupovaných ozbrojenými složkami,se skládá právě většinou jen z aportu a testu povahy, anebo jen z aportu samotného. Na schopnosti přinášet věci ( a pochopitelne je před tím i najít) je postavena metodika vyhledávání drog, výbušnin, práce psů záchranných, lavinových, asistenčních atd.
     Každý z nás si určitě vzpomene, tak jako já na dobu, kdy vlastní pes byl nesplnitelný dětský sen. Právě pohled na německou ovčačku pana Hulínského, vášnivě přinášející poplivaný klacík,vzbuzoval ve mě pozitivní zavist, spojenou s předsevzetím, že opravdu, ale opravdu budu hodný a chodit do školy i ve středu, kdy byla mnou nenáviděná matematika, fyzika a chemie aby mi byl pes konečně povolen. Jako kluk jsem pak na cvičišti s údivem sledoval, jak někteří psi přesně přinášejí činku, zatímco můj knírač jen požvykoval a pohazoval malého peška, který tehdy na zkouškách stačil. Chtěl jsem se těm zkušeným vyrovnat a optal se jak na to a bylo mi poraděno násilí. Pochopitelně jsem poslechl, udělal to blbě a potom to dlouhou dobu spravoval, abych se vrátil k požvykování činky, ale alespoň za to bylo sedm bodů z desíti a to se dalo jinde dohnat.

Postupně jak šel čas, zpřísňovalo se i hodnocení tohoto cviku.
     Pamětníci vzpomenou, jak před lety stačilo na zkoušce ZM, aby pes za aportem jen vyběhl – t.j.projevil zájem a za podpory různých pomocných povelů a posuňků, dohopsal někam do blízkosti psovoda. Na vyšších zkouškách byla hodnocena zejména přesnost a to, že má pes ocasem propíchnuté bříško a se sklopenými slechy a hrůzou v očích, se k psovodovi spíše přišoural, se příliš nepenalizovalo, hlavně, že zaujal předepsanou polohu.
     Dnes pes musí na jediný povel co nejkratší cestou a s patričnou rychlosti a zájmem uchopit činku již na cestě k ní a stejně tak nejkratší cestou zpět, zaujmout polohu vsedě, co nejtěsněji před psovodem, ale tak, aby neobtěžoval, aniž by činku přežvykoval a zákus byl pokud možno hluboký a pevný. Po celou dobu musí být celkový dojem ( tak jako na na celé poslušnosti IPO) radostný, energický avšak bez chyb pocházející z nesoustředěnosti, rozjívenosti atd.

Cest je mnoho
     a možná u tohoto cviku je paleta použitelných metodik nejpestřejší.Počínaje hrou, přes přirozenost aportovat, kořistnický pud, chuťově dráždivou metodu až po násilí.O této poslední, násilné se dočtete později. Jsem si vědom, že křiklouni z rad všeználků začnou presentovat svá moudra, jak je něco takového neetického. Není. Je jen potřeba to udělat dobře a rychle. Zbavíte tak psa stresu z vašeho rozladeění, při špatném výkonu a hlavně jej to naučíte jednou provždy. Zatím se do toho rozhodně nepouštějte. Pokazili byste svého psa, jako já před bezmála třiceti lety a možná by to byla i definitivní tečka za jeho výcvikem. Násilný aport, stejně jako jakýkoli jiný cvik podpořený v učení silou, je možno započít až po selhání všech jiných možností a hlavně poté, kdy je psovi definitivně jasno, co je po něm požadováno.
    Takže jak na to – a ještě jednou podotýkám, že toto je jen jedna z mnoha metod:
    Pes musí mít jasno, že o míček nepřijde a pokud by snad začal překusovat, velmi mírně ho upozorněte trhnutim za obojek a verbálnim projevem nelibosti. Stačí mírné direktivní „ne“. Po pár vteřinách, které budete prodlužovat až k minutě se buď můžete rozběhnout a pokračovat v této činnosti anebo ruku zpod brady pomalu přesunout, psa pohladit a tlakem prstem na pysky, který vložíte do koutku mordy, na zadní zuby, spolu s povelem „pusť“, míček z mordy takřka vypáčit a znovu do něj kopnout, pro vzbuzení chuti pro další cvik anebo psa zavřít, aniž byste ho dál nějak dráždili. Doporučuji vám tento hmat na pouštění natrénovat před tréninkem. Vždy vsunujte prst mezi stoličky tak, aby byl chráněn pyskem, jinak o něj přijdete.
     Po pár trénincích začněte před psem couvat a s povelem aport si jej přitáhněte do polohy před psovoda, kde jej můžete ale zprvu ani nemusíte i posadit, znovu s oním přidržováním obojku a mandibuly. Vzápětí, či po pár sekundách klidného držení, pokračujte ve hře a se psem se znovu rozběhnete a znovu si jej s povelem „aport“ přitáhněte. Tyto sekvence sedění a držení předmětu dělejte krátké. Nechtějte po psu nějaké dlouhodobé držení v klidu. Zde na začátku musí vědět, že poté, kdy se k vám přiblížil a usedl,držíc míček v mordě klidně, o míček nepřijde, naopak po chvíli jej uchopíte za šňůrku a znovu se s ním potaháte, což musí kvitovat s nadšením. Proto – ŽÁDNÉ NÁSILÍ, AŤ UŽ VERBÁLNÍ, ČI BRACHIÁLNÍ FORMOU . Pokud jej to nebaví – tj. není dravý v chuti míček uchopit, vraťte se klíďo píďo zpět na úvazek a pokračujte v budování drivu. Není chybou, právě při ztrátě chuti, či nezvladatelném překusování, míček vytrhnout a práci ukončit. Poté se ale opravdu vraťte o krok zpět.


     Po čase, až si budete víceméně jistí, že pes umí zaujmout s vaší pomocí pozici vsedě před psovodem a spravné držení míčku( a může to být cokoli, nejen míček), můžete přejít k práci na dlouhém vodítku. Vodítko mějte rozvinuté za sebou a psa přidržujte za obojek tak, aby se do něj nezamotal. Nezapomeňte, že vodítko které byste pevně svírali, vás ošklivě popálí. Psa přidržujte za obojek. Nepožadujte zprvu žádnou poslušnost – mám na mysli zaujetí základní polohy, z které se aport vždy začíná. Po vydráždění míčkem tento odhoďte tak, aby byl viditelný (ne ve vysoké trávě ) a také v dosahu délky vodítka. Toto opravdu důsledně dodržujte, protože strhnutí psa těsně před uchopením odhozeného předmětu, může vážně narušit jeho chuť do této práce. Spolu s povelem „aport“, psa vypusťte a jemně přidržujte vodítko, abyste ihned s uchopením odhozeného předmětu začali spolu s couváním a chválením, psa rychle přitahovat a posadili si jej do polohy před psovoda, kde proběhne opět umravnění zákusu a alespoň jedno opakování celého cviku, bez fáze odhození.
     Postupně začněte odbourávat ono couvání a přehršle povelů. Stále však psa motivujte právě onou hrou s předmětem, který přinese a následným vítězstvím. Pes totiž ještě nezná povel pusť. Výuku tohoto povelu začněte raději až po zvládnutí přinesení míčku (předmětu) na vzdálenost několika metrů, byť s vaší dopomocí. Je pochopitelné, že pokud vám nosí pes na vycházce např. klacky a těší se z toho, je nutné jej v této činnosti podporovat, ale opět dodržujte pravidlo, že nesmíte ani náhodně vzbudit v psovi obavu, že mu bude jeho“kořist“ odebrána. Pokud vám něco donese, potahejte se sním a nechte odběhnout. Po čase poznáte, že vám bude někdy až zoufale nutit to, co drží v mordě a to je bezpochyby velké vítězství.

POVEL“PUSŤ“
     Pouštění aportu není nepodobné pouštění rukávu, či jiné kořisti. Psovi nemůžete ukázat, že po povelu „pusť“ mu bude jeho kořist odebrána. Hned zpočátku výuky pouštění, budte raději mírně direktivnější než abyste se se psem nějak přetahovali.


    V praxi to znamená, že s povelem „pusť“ nějakým způsobem vyjmete kořist psovi z mordy, zároveň ve stejném okamžiku stlačíte psův zadek do pozice sedni ( aniž byste povel „sedni“ použili) a po krátkém okamžiku, mu s povelem „aport“ (na obrane „drž“) umožníte další zákus a vítězství, po kterém si s ním opět pohrajete a ponecháte mu radost z vítězství. .Pauza mezi pouštěním a nasledovným zákusem musí být minimální. V počátku učení je to spíše jen takové překousnutí. Zdůrazňuji ještě jednou, nesmíte u psa vybudovat pocit, že prohrává, musí mit naopak radost z toho, že mohl pustit, protože si to vynahradí následovným zákusem.Zároveň však co nejdříve požadujte přesnost v dohlídání a nedovolte psovi jediný pohyb či štěknutí.Po povelu „pust“ musí sedět pod vámi drženým míčkem či peškem a znovu jej uchopit až po vašem pohybu a povelu „drž“.
     Pouštění učte jako samostatný cvik, nepleťte to zpočátku dohromady s aportem, protože případné chyby se odrazí právě na provedení celého cviku.
     Spolu s úspěchem v učení povelu pusť, se vám pravděpodobně stane, že vás pes, až začnete tento povel používat při aportu, bude aport pouštět předčasně. Tomuto předejdete různými pauzami od přinesení a předsednutí po povel pusť. Stále psovi pomáhejte podepřením brady a pochvalou mírným hlasem, která pomůže eliminovat nervozitu, vedoucí k překusovaní. Dělejte to pokaždé jinak, někdy po oné pauze pokračujte opět ve hře, za žádnou cenu nepropadněte do nějakého stereotypu.

V této fázi opět vyčkejte
     Nejsem sto říci kolik tréninků. Je to individuálni, poznáte to sami při trošce citu. Na cit nezapomínejte, nechte se jim vést a nedělejte nic pouze mechanicky podle návodu.
     Pokud jste úspěšně prošli touto fází a pes se teší z toho, že může přiběhnout, předsednout a pohrát si, respektive pustit míček a pak znovu uchopit, můžete začít používat druhý míček jako odměnu. Nejdříve psa musíte naučit tuto odměnu přijímat. Pro správnou polohu před psovodem, musíte mít míček centrálně pod bradou. V této pozici nikdy nepoužívejte vyhazovač výcvikové vesty, pokud ji vlastníte. Předpokládám však, že toto váš pes již umí, z nácviku přivolání.
    Po odhození míčku a použití pomocných povelů pro přinesení, si psa umravněte do klidného zákusu v poloze před psovodem a po povelu „pusť„ míček odeberte a vzápětí psovi upusťte do mordy míček druhý, svíraný pod bradou. Opět může přijít nežádoucí spojení a pes začne přinášený míček vyplivovat, aby dostal ten druhý. Stejně jako v předchozím případě se snažte, cvik vykonávat různě a byť druhý míček svírate pod bradou, nedávejte jej psovi, nýbrž po přinesení pokračujte ve hře s míčkem prvním.

PŘINÁŠENÍ ČINKY
     Nespěchejte a malá štěňata raději do tohoto cviku s činkou nenuťte Činka je z materiálu, který je tvrdý a pes musí mít vyvinutý reflex, že odměna přichází až po klidném držení. Tvrdý materiál by jej paradoxně mohl donutit činku překusovat. Pes má aport pevně svírat a pro štěně, je právě toto pevné sevření tvrdého dřeva, prakticky nemožné. Opět začněte na úvazku, kdy psa budete činkou dráždit a sem tam mu umožníte zákus. Opatrně! Činka je ze dřeva a může zranit vás i psa. Spíše mu ji podkopněte pod nos, ať si sám zvolí jak rychle a s jakou silou ji uchopí.


Nebuďte líní a psa navažte
     a to nejlépe se psem druhým, byť váš pes o činku jeví zájem. Jde o to, že činka musí být psem ceněna stejně jako míček, protože pokud ne (a to je velmi časté, míček je přeci míček :-) ),bude po přinesení činku vyplivovat, aby míček jenž máte pod bradou ihned dostal.
     Právě proto, se při přinášení činky vraťte zpět na začátek. Na úvazku vydrážděného psa si po odhození činky přitáhněte na dlouhém vodítku. Často používám vodítka dvě, jedno na psově obojku a to druhé na čince ( někteří výrobci dělají z tohoto důvodu na činkách očko). Toto druhé voditko může mírným tahem zdokonalovat zákus a podporovat nutnost činku držet. Musíte však vědět, že je to činnost pro začátečníka poněkud složitá a můžete zde napáchat více škody než užitku.
     Po přinesení činky s vaší dopomocí, na kterou nezapomínejte i v situaci, už můžete předpokládat, že pes cvik vykoná sám, psa opět umravněte do polohy před psovodem a po krátkém držení se o činku potahejte a nechte jej zvítězit, proběhnout na vodítku a s dalším povelem „aport“ jej po chvíli přitáhněte a celou práci znovu zopakujte. Stejně jako s míčkem, proveďte cvik pusť a pokud pes správně reaguje můžete přejít k přivolání s odměnou. Právě pro častou preferenci míčku před činkou, doporučuji použít zprvu jako odměnu po přinesení činky, pamlsek plivnutý z úst. Zejména u mladých a hektických psů, předejdete takto onomu nežádoucímu upuštění činky, z důvodu očekávání následující odměny. K odměňování míčkem, které je u aportu rozhodně nejefektivnější, přejděte raději až po dokonalém zvládnutí aportu s odměnou pamlskem. Možná v počátku budete mít pocit, že odměna pamlskem byla lepší, protože pes pracoval přesněji. Nebojte se , že něco pokazíte.Počáteční chyby způsobené dychtivostí vašeho psa časem odstraníte a rychlost a chuť, kterou váš pes získá, vám tuto práci mnohonásobně vynahradí.

PŘEBÍHÁNÍ ČINKY
     Patří k poměrně často penalisovaným problémům aportu A nejen přebíhání. Dnes se již bodově zvýhodňují psi, kteří uchopí činku již před obratem zpět k psovodovi. Pro odstranění této nežádoucí činnosti, uvažte činku na dlouhé vodítko a po vyslání psa těsně před uchopením, ji trhnutím přesuňte z dosahu psa. Ten se pochopitelně vydá novým směrem, a vy máte možnost toto zopakovat. Několikrát. Pozor však, ať jej činkou neuhodíte. Po uchopení činky pokračujte v běžném postupu – verbální pomoc, přinesení, odebrání. Pokud se necítíte dostatečně pohybliví, vyberte si místo pro aport vždy u nějaké zdi,ku které činku těsně hodíte. Pes který nebude mít nějaký čas možnost se k čince vracet až po nežádoucím obratu, provede aport „čistě„i na soutěž. Snad :-).

NEDOSTATEČNÁ RYCHLOST PŘÍCHODU
     pro zvýšení rychlosti je třeba zvýšení motivace psa. Je to záležitost ošemetná ve fázi učení aportu. Jak jsem již uvedl, často dochazí k preferenci odměny a pes činku upustí, aby získal v mordě příjemnější kořist. Pokud jste si však jistí, že váš pes činku udrží, můžete po uchopení činky vyslaným psem začít mávat míčkem a psa volat aby jste těsně před jeho příchodem míček umístili pod bradu. Pokud ani toto není dostatečné, použijte pomocníka. Ten drží psa na vodítku asi 15 – 20 kroků daleko a vy odhodíte asi do poloviny této vzdalenosti činku, za stálého dráždění míčkem. Po pár okamžicích, použijete povel „aport“ a pomocník psa vypustí. Pes se rozběhne a činku uchopí v rychlém běhu. Vy můžete pokračovat v dráždění a znovu míček umístit pod bradu, těsně před příchodem psa. Tato metoda také učí psa uchopit činku při cestě k ní.
     Jak jsem již v úvodu napsal a o aportu to platí obzvláště , výcvik nelze zobecnit. Toto je jen jedna z cest. Z mnoha. Pokud máte pocit, že váš výcvik nemá dostatečnou progresi, nezoufejte, brzy vám prozradím jak použít mírnou sílu a psa umravnit tak, aby byl aport dokonalý. Do té doby však dělejte vše pro to, aby váš pes věděl, co po něm chcete a možná žádné násilí nebudete potřebovat.

                                                                                                                                                 Luděk Šilhavý




FOTOGRAFIE
naleznete zde


INSTRUKTÁŽNÍ VIDEO
naleznete zde














 © International dog school K9 :: Design: Lucie Skopalová :: Webmaster: Karolína Kočová