Díl pátý - Pusť


    Pokud pes neovládá perfektně povel „pusť“, promítne se tento nedostatek v bodovém hodnocení stejně, jako by pes neuměl kousat, a to se všemi důsledky, včetně diskvalifikace v případě neuposlechnutí třetího povelu.
    Nácvik pouštění je dnes diametrálně odlišný od léty zažitého svazarmovského, i když jsem stále často svědkem uplatňování prehistorických metod. Popravdě, přijít s tímto návodem jak na to před dekádou či spíše dvěma, byl bych patrně ukamenován. Nyní se to nestane. Ne snad proto, že by oponentů bylo méně, ale ta nová generace je jaksi neduživá, akorát o sobě píšou na fšelijaká fóra. Už se vůbec nelískaj po puse, tak jak to bylo v době, kdy jsem psovodský rozum bral, a když jeden stál o opravdu pádné prosazení svých argumentů. Tehdy se po povelu“ pusť“ se psem pořádně škublo, když to nepomohlo, tak se do něj koplo a figurant s rukávem na ruce odběhl a psa vydráždil, aby si pes pamatoval, že příště zase pustit nemá, protože mu figurant zase uteče, a tak to šlo pořád dokola. Vzpomínám si, jak jsem byl podroben jako chlapec kritice, když jsem, jaksi podvědomě cítíc jak by to bylo pro psa snazší, požadoval po figurantovi, aby mu ponechal po zákusu rukáv. Připitoměle jsem poté musel odkývat, že nechci, ale opravdu a za žádnou cenu nechci, udělat ze svého psa rukávníka, protože by pak nebyl k obraně a budovaní socialistické vlasti vždy připraven. Cvičilo se tak léta, s uvědoměním že neprojdou. “Když nepudou“, dodávali jsme později, už jako armádní psovodi potajmua s úšklebkem.
    Po revoluci se k nám dostaly videokazety, najednou si všichni uvědomili, že pro psa je nejdůležitější zvítězit, a tak se způsob nácviku pouštění otočil na pětníku o stoosmdesát stupňů a psi odcházeli z obran nadšeně třímající zvítězivší rukáv. Bohužel, tyto kazety byly buď taktéž poněkud historickými, či natočeny lidmi ne až příliš přemýšlejícími. Byly na jedno brdo, stále se v nich zdůrazňoval důraz na vzruch a útlum a pusť bylo na nejspodnějším místě zobrazované vzruchové sinusoidy. Snad právě toto má za následek, že je povel „pusť“ stále mnoha figuranty považován za povel útlumový.

Povel „pusť“ je přípravou pro další útok

    „Pusť“ není útlumový povel. Ideální obrana má konstantní hladinu vzruchu – tu nejvyšší – od zvednutí ruky před vysláním na revír, po odhlášení se rozhodčiímu po posledním bočním transportu. V tréninku to však doporučuji změnit. A to na sinusoidu opačnou té tak často zažité. Tedy tak, aby ten nejvyšší vzruch nastal po povelu „pusť“, protože právě tvrdost, rychlost a bojovnost následujícího zákusu, kdy je pes vystaven tlaku spojeného s údery, rozhoduje většinou o vítězi.
    Povel „pusť“ tedy neznamená přestat držet kořist. Povel „pusť“ znamená sednout, pustit a čekat na další útok. Číhat na kořist, až se znovu pohne. Vyčkávat v co nejvyšší tenzi, avšak bez hnutí, za plné sebekontroly, která je nezbytná pro zvládnutí záplavy adrenalinu, tak jak je to predátoru přirozené.
    Sebekontrole psa nemusíte učit. Jen mu musíte dopomoci si vzpomenout, protože tuto schopnost nacucal s mlékem od své matky jako vzpomínku na dobu, kdy každý jeden jeho předek nemaje tuto vlastnost, uhynul hlady, či byl sám uloven. Ona dopomoc musí být úměrná jeho naturelu a věku, provedená citlivě, avšak důsledně. Nikdy, nikdy v životě jsem u žádného psa, kterému jsem byl prvým trenérem, tedy u psa syrového, netknutého nějakým chybujícím předchůdcem, nemusel použít elektrický či ostnatý obojek. Nejsem jejich odpůrcem, naopak. Mnohdy mi pomohly právě u naprosto ztracených případů. Pamatujte však, že je to až poslední možnost, a že použití těchto pomůcek je důsledkem toho, že psovod či figurant neobstáli osobnostně, technicky či systémově. Není to však žádná ostuda. Daleko horší než použití čehokoli k dosažení cíle je přešlapovat v půli cesty, či dokonce se nadobro vzdát.

První lekce – úvod do povelu - musí psovi mírně „vymýt mozek“

     Základem obrany je pevný hluboký zákus a drive tak silný, že pes šílí chtíčem lovit, jen co spatří figuranta v pohybu. Pokud pes nevykazuje tyto atributy obranáře, vyčkejte, protože byť budete učit psa povelu „pusť“ jako povelu vzruchovému, na samotném počátku se pes bude výukou tlumit a při špatném přístupu může mít trénink fatální následky, které budete dlouho odstraňovat.
    Pokud jste si jisti, že nadešel čas, je potřeba se důkladně a dopodrobna domluvit s psovodem, určit si signály, které budete dávat jeden druhému, a poučit jej o jeho činnosti.
    Po vydráždění a boji (doporučuji spíše řidítka či kůži) následovaném kontrastně prudkým zastavením, před kterým psovoda upozorníte neakustickým signálem, to aby byl těsně za psem a připraven konat, psovod oběma rukama zatlačí na záď psa tak, že se otevřené dlaně opírají do slabin a palce tlačí na trny kosti pánevní. Tímto jediným prudkým pohybem spolu s povelem „pusť“ psovod umístí psa do polohy sedni přímo pod figurantem. Pes by měl okamžitě pustit, protože je to úplně nová neznámá věc. Pokud se tak nestane, dlaně psovoda kontrolující záď psa se bez zaváhání více sevřou, prsty se zaryjí do slabin a palce zatlačí na pánev, a to takovou silou, která psa zcela nezděsí, avšak bude dostatečná pro krátké přerušení zákusu. Okamžitě poté musíte dát psovi opět kousnout. Okamžitě je odvozeno od mžiku oka. Ano, tak rychle to musí být a psovod musí v ten moment přestat na psa svou silou působit.
    Podle chování psa poznáte, zda můžete pokračovat v boji, anebo psovi ponecháním materiálu ihned umožníte zvítězit. Dělám majoritně to druhé, ale není to pravidlem. Psovod se psem oběhne kolem vás kolo či více kol, důležité je, aby pes rukáv svíral, což běh evokuje, neb pes utíká s ulovenou kořistí, a poté vám přinese zpět materiál. Po potahání a následovném boji ukončeném prudkým klidem, udělejte znovu to samé. A znovu. A pak ještě jednou. Ono předání materiálu figurantovi bývá velmi tvrdým oříškem zejména pro blondýny. Proto neříkejte psovodovi “ať mi to donese zpátky“, protože ten se v běhu zastaví pár kroků před vámi a pes reflexivně s kořistí uskočí stranou. Psovoda veďte podél vás a řekněte mu, že jeho pes do vás musí narazit. V takovéto blízkosti materiál nesený psem snadno znovuuchopíte . Při této první lekci nedbejte na to, že pes třeba padá z řídítek jako z hrušky. Je to trochu fofrškola, která ničí drive a zákus, ale to hned příště napravíte, což půjde zlehka, neb před počátkem nácviku byl drive a zákus na vysoké úrovni. Psovod musí jen stále rukama přidržovat záď psa, aby pes nemohl zaútočit bez vaší další iniciace. Nesmí jej však držet v okamžiku, kdy už má pes přejít do útoku. Proto je tolik nezbytné předchozí poučení psovoda a smluvení přesných signálů. Signály by neměly být výrazné, protože se dříve či později stanou psovi návěštími, že přichází povel a pes na ně začne reagovat.
    V tomto prvém tréninku jde o to, aby se pes naučil pustit kořist před dalším útokem, který bude ukončen vítězstvím. Několikrát po sobě se opakující zákus, boj, běh se psem svírajícím ulovený materiál, boj po odevzdání kořisti figurantovi, pusť a znovu zákus, je fyzicky náročná činnost, tak na to psovoda připravte. Na mém letním soustředění po podobném tréninku padlo pětadvacetileté děvče jako podťaté a my mysleli, že je úplně umřené. Stejně náročné je to i pro psa. Toho však nedbejte. Jedná se opravdu jen o úvod do povelu a od příště to bude pro něj jen a jen příjemné.

...pokračování příště...

                                                                                                                                                   Luděk Šilhavý





FOTOGRAFIE
zde


INSTRUKTÁŽNÍ VIDEO
v přípravě

<< ZPĚT NA SPECIÁL PRO FIGURANTY <<

























 © International dog school K9 :: Design: Lucie Skopalová :: Webmaster: Karolína Kočová