Díl třináctý - Zadní doprovod doprovod


Při zadním doprovodu se vyžaduje naprostá koncentrace na figuranta.

    Oční kontakt, tak často předváděný zejména v anglosaských zemích, z kterých k nám také přišel, je nežádoucí. IPO není francouzský ring a díky částečnému návratu ku schutzhundu (pánbůh zaplať) je požadován přirozený projev. Pokud je figurant pachatel, nebude přeci pes ve službě loudit škvarek z úst psovoda, anebo míček z podpaždí. To je pro ty, kteří nemohou oželet rozbité prasátko a mnohdy zbytečné pořízení elektrického obojku.

Nesmyslná buzerace

     Při nácviku zadního doprovodu jsem často svědkem nesmyslné buzerace a násilí. Psi jsou rváni za mnohdy nabroušený ostnáč, na což zejména ti povahově silnější či vzrušivější odpovídají ještě větším vzruchem, anebo jsou znovu a znovu grilováni špatně použitým elektrickým obojkem, který trenéři nýmandi používají místo zesílení signálů k výuce samotné.
     Velmi populární je mašírování kol figuranta, nucení psa silou do akurátního heelingu spolu s očním kontaktem, a na povel „drž“ spolu se zapráskáním bičem posílání psa na figuranta. Je to jen drbání se levou rukou za pravým uchem, nesmyslný dril, zcela potlačující psovu přirozenost.

Ukažte psu cestu sebekontroly

    Ovládat sebe samotného je pro psa přirozené. Vybudujete-li ovladatelnost na obraně právě pomocí budování sebekontroly psa, nestane se, že po zjištění, že represivní prostředky nejsou přítomny, pes selže. Míním tím cokoli, co snižuje jeho drive a umravňuje jej do ovladatelnosti.
    Je to nikdy nekončící příběh. Pes je vzrušen figurantem. Chce jej ulovit. Psovod tedy při nácviku figuranta následuje a trháním za vodítko, potažmo ostnáč či elektrikou psa umravňuje, tlumí výlev adrenalinu a zpracovává do korektní polohy u nohy, či ještě hůře, do zmiňovaného očního kontaktu. Takovýto pes, a o to víc, pokud je třeba ne až tak povahově silný, doprovod odchodí i přesně, ale zvládnutí přepadu bude vlažné, s počáteční nejistotou, rozhodně neprovedené na 100%. Krom toho, takovýto výcvik trvá z mého pohledu věčnost. Zrovna nyní spravuji několik takto uposlouchaných psů.

Cesta k ovladatelnosti vede paradoxně přes vyšší drive

    Cesta k úspěchu je paradoxně v ještě větším vzbuzení drive. Pes musí být zablokován ve svých úmyslech atakovat figuranta právě v tom nejvyšším vzruchu, kterého je schopen. Čím vyšší vzruch, tím vyšší může být vaše korekční odpověď. A čím vyšší bude síla korekce, tím rychleji se také pes srovná a dojde k uvědomění, že jediná cesta k figurantovi je právě ta, kterou po něm chcete. Nehledejte v tom nějaké sešlapání psí duše pod sebe. Je to jen ukázání správné cesty. Stejně tak učí predátoři mláďata lovit. I v největším vzruchu se šelmy dokážou naprosto ovládnout. Už jste někdy viděli kočku, jak poskakuje kol myší díry, vztekle prská a mňouká? Ne. Setrvává na místě. Ani se nehne. A přitom je plná adrenalinu – popohaněče do útoku, který však sebekontrolou mistrně zvládá.

Metóda paní Jarky

    Píši to jen pro lepší pochopení těmi, co třeba už po léta psi nutí chodit a chodit a chodit a chodit. Měl jsem nedávno seminář v Říčanech a při obraně tam přišla prudit taková pani, co má pruzení jako hobby a co právě tento příšerný způsob tréninku provozuje. Vlezla na plac a obrana neobrana, vláčela tam toho svého ovčáka sem a tam a tam a sem. Půl hodiny! Pes měl oči vrch hlavy jako andulka, ani ho nenapadlo se poohlédnout, kde se co šustne. Jak jsem se dozvěděl, je to běžná metoda a tak že je to správně.
    Ale není. Toto je trápení zvířátek. Inferno je přeci infernem protož e nikdy nekončí. A to se tomu pejskovi bude dít až do konce jeho bytí. Bude vláčen a vláčen a znovu a znovu. Nejhorší je, že tato pani stylizující se do role úspěšné výcvikářky, předává tento bullshit dalším generacím.

Výcvik za pomoci korekce má trvat co nejkratší dobu

    To jsem ale trochu odbočil, ne však bezděky, je to proto, aby bylo jasno, že jakákoli korekce ve výcviku má trvat co nejkratší dobu, aby se pejskovi práce nezprotivila a aby si udržel nadšení, kvůli kterému vlastně chyboval a v důsledku kterého tedy ku korekci došlo.
     Nácvik zadního doprovodu započněte až se psem dostatečně vyzrálým. Korekce je totiž odlišná (silnější) od korekce na doprovodu bočním, který je možno trénovat daleko dříve. Přílišný tlak by mohl psa nevyzrálého s ještě nedostatečným drive poškodit.
    Pokud však použijete tlak s citem a správně jej vybalancujete drivem, po dvou, maximálně třech trénincích bude pes umět zadní doprovod do smrti smrťoucí.

Dbejte na dodržení štábní kultury

    Započněte s prostým následováním figuranta, který práská bičem. Dbejte na dodržení štábní kultury, začínejte tedy ze základního postoje a figurantu dávejte povel až po povelu psovi. Tedy: „K noze! Jděte!“ Ne „Jděte! K noze!“ Prvý povel – „k noze“ psa znovuupozorní, že je v ovladatelnosti, druhý povel je pokyn figurantovi. Vysloveno obráceně by mohlo rozejít figuranta a pes by mohl vyrazit ještě před povelem k noze. Teď spíše cituji výklad, který jsem slyšel před třiceti lety, tedy ještě v době, kdy obrana byla obranou. Dnešní psi prchají za figuranty málokdy. Pro ty, kteří mají už nácvikem očního kontaktu výkon psa narušen, doporučuji povel „transport“. Je to mezinárodní slovo, takže se nestane, že by nějaký zapšklý germán váhal, jakože nemtudom.

Povel figurantovi jako jediný povel k doprovodu

    Pokud je pes opravdu uzamčený ve svém chtíči, je třeba dbát na to, aby nezačal „vidět rudě“, kupříkladu při cvicích poslušnosti, kde může pouhé rozmístění maket na ploše, pozapomenutý rukáv či výstřely asociující figurantův bič způsobit částečnou anebo úplnou ztrátu kontroly.
    Psovi je naprosto jasné kdy je a kdy není oddíl B či C. U vzrušivějších, silnějších či jinak a priori hůře ovladatelných psů, používám povel „k noze“ jen pro heeling na poslušnosti, kdežto „transport“ jako sjednocený povel pro psa i figuranta. Vůbec to není nepochopitelné. Právě naopak. A to nemluvím o celkovém výrazu.

Nejdříve vzbuďte v situaci doprovodu ten nejvyšší drive, bez jakékoli korekce

    Figurant se tedy po vašem povelu rozejde, psa drží bičem ve vzruchu a psovod jej následuje v patřičné vzdálenosti, držíc psa za postroj či široký obojek jakože u nohy, avšak v tahu, bez jakéhokoli povelu. Po pár krocích provede figurant na psa útok, pes je psovodem vypuštěn, figurantem prohozen a rukáv či řídítka se mu nechají ve vítězné mordě. Takto to psovod s figurantem opakují a opakují, až je pes úplně, ale dočista úplně zcela pod vládou svého drive.


Nácvik započněte držíc psa za obojek, či postroj rukou, v jakési pozici u nohy. Použijte povel „transport“ avšak žádný podnět. Nechť se pes plný drivu snaží na figuranta dostat. A ještě jej v tom podporujte.



Vždy ukončete práci příjemným vítězstvím.


Vodítko pod bříškem je nepříjemnost nad nepříjemnosti

    Poté psovod podvleče psu pod bříško vodítko (ne škrtidlo) a jednoduchým systémem hej rup jej trháním udrží u nohy. Povel „k noze“ je použit jen při rozejití, následující podněty vodítkem doporučuji bez dalších povelů. Figurant stále práská bičem, čímž udržuje vzruch v co nejvyšší hladině, což vybalancovává onu nepříjemnost s vodítkem. Ta nepříjemnost je ale opravdu tak nepříjemná, že nutí psa spolupracovat. Po pár krocích se figurant zastaví a může přestat práskat. Psovod jej dojde na jeden dva kroky a zastaví se. Figurant se vzápětí otočí a konečně dá psovi kousnout. Dvě až tři opakování a může se přejít ke kousnutí na předem stanovené metě za chůze v doprovodu. Na předem stanovené metě proto, aby psovod nepřidržel vodítko pod bříškem ani o okamžik déle. Psu je záhy jasno, že prostě u nohy se na doprovodu chodit musí, u toho se hledí kupředu a na konci je to pak prima. Poté aplikujte obraty na změně směru. Obraty nechť jsou figurantem podpořeny bičem ještě víc, protože na obratu bude nutno psa vodítkem přizvednout a toto je lepší krýt vzruchem nad vzruchy.


Vodítko se nejlépe ovládá s oběma rukama mírně zapaženýma.



Nebojte se zabrat. Pokud jste psa správně motivovali, drive buzený stále práskajícím bičem figuranta, plně vyváží nepříjemný pocit z podnětů vodítkem.


Vyhněte se stereotypu

    Pochopitelně je třeba střídat doprovody s přepady s doprovody bez. A těch bez přepadů pochopitelně více. Střídejte i jejich délku. Od pár kroků po několik úseků. Budujte drive a vždy s tím vodítkem pod bříškem. A nezapomeňte vždy ukončit práci vítězstvím. Přepadem při doprovodu, zmíněným atakem po dojití stojícího figuranta, anebo obejití zastaveného figuranta a umístěním psa do polohy pusť a následujícím zákusem.


Zadní doprovod by měl být odměněn v 99% zákusem. Nikoli však přepadem. Figuranta před odměnou zákusem dojděte na jeden krok a psa zastavte v základní pozici anebo jej takto obejděte a psa podsedněte do polohy pusť.


Figurant by se neměl po psu ohlížet – použijte pomocníka

    V žádném případě by se figurant neměl po psu ohlížet. Takové to couvání figuranta před doprovázejícím psem, které je sem tam někde také vidět, vede jen ku zmatku v psí dušičce. Přepad by ale měl být veden tehdy, kdy pes figuranta napjatě sleduje, protože pokud by tomu bylo naopak, začne schválně koukat jinam, aby byl přepaden a konečně zvítězil. Nejlepší pomůckou je zrcadlo, se kterým jsem se setkal v jízdárnách ve Finsku, kde figuruji v zimě. Tady to ještě nikoho postavit nenapadlo, použijte tedy pomocníka, který, sledující psa, potvrdí, že pes opravdu sleduje a je tedy čas k útoku. Týká se to právě pejsků již poškozených výše popsaným uchozením anebo nucením do očního kontaktu.


První doprovody by měly být krátké, pod co nejvyšší podporou drivu, s co nejkompromisnějším umístěním do polohy korektního heelingu, která musí být po jejím zaujetí okamžitě odměněna zákusem drivu.



Zejména na obratu figuranta dbejte na přesné provedení práce.


                                                                                                                                                   Luděk Šilhavý





INSTRUKTÁŽNÍ VIDEO
v přípravě

<< ZPĚT NA SPECIÁL PRO FIGURANTY <<

























 © International dog school K9 :: Design: Lucie Skopalová :: Webmaster: Karolína Kočová